4 tipy, jak zlepšit vztahy s dětmi - 2.část

V první části tohohle dvoudílného článku jsme probírali body "Mluvte s nimi" a "Nechávejte jim čas na sebe". Nyní se zaměříme na zbylé 2 body 4 tipů. Ještě než budeme pokračovat, chtěl bych vás poprosit o zpětnou vazbu k tomuhle tématu. Už nebudu zdržovat a jdeme na věc.

3) Podpořte je

Všichni mají někoho za vzor. Ano, i vy milý čtenáři. Je to přirozené - náš vzor je v něčem lepší než my a mi si na nich představujeme sebe s danou předností. Děti mají většinou dva druhy vzorů - imaginární a reálné.

Imaginární můžou být superhrdinové, andělé, víly či jiné nadpřirozené postavy. Pro děti je nesmírně důležité mít někoho, "na koho si můžou hrát", protože napodobují kladné vlastnosti imaginárního vzoru.

Reálné vzory bývají nejčastěji rodiče. Když je dítě malé, tak jsou pro ně rodiče něco jako bozi - děti chtějí mít to, co mají a dělají máma s tátou.

Ale přejděme k hlavnímu tématu tohohle bodu. Když za vámi dítě přijde např. s nápadem, s výtvorem, atd., tak ho jako starší vzor musíte podpořit. To ale neznamená se vším souhlasit. Projevit zájem o to, co dítě dělá a (když bude dítě chtít) povědět svůj názor či jinak poradit, to je ta správná cesta Tím si budujete důvěru a upřímný vztah. Kdybyste totiž dítě kritizovali za každou drobnost, která se vám nezdá dokonalá, tak tím dítěti hodně srážíte sebevědomí. A až ho třeba napadne něco opravdu dobrého, tak za vámi nepřijde, protože bude mít strach, že ho opět odmítnete. Vy (jako dospělí) musíte pochopit, že dítě žije vlastní svět, kde má spoustu věcí jinou hodnotu než v reálném světě. To, co je pro vás důležité, pro dítě nemusí být a naopak. Uvědomte si to, než otevřete pusu s kritikou na jazyku.

4) Respektujte je

O tomhle bodě se dá napsat nespočet stránek a také o tom bylo napsáno mnoho knih. Je to i přímo uznávaný styl výchovy - Výchova bez poražených. Proto to zde jen rychle shrnu. Jak už jsem psal v bodě jedna první části, berte děti jako rovnocenné partnery. Jako bych vás slyšel: "Ale oni jsou malí, nemají žádné zkušenosti" a "Dětem pistol do ruky nepatří" nebo "To nemůže nikdy fungovat. Když jsem byl já malý, tak jsem si ani neuprdl bez souhlasu starších".

Tyhle věty říkají lidé, kteří nemají příliš velké sebevědomí a poslední větou do jen dokazují. Ale hlavně, s těmihle lidmi se nezacházelo jako s partnery, ale jako s poddanými. Byli zvyklí, že za ně všechno rozhodli rodiče nebo učitel... To má za následek, že když se potom mají sami rozhodnout, tak "neví", jak. Takoví lidé se dají bohužel lehko manipulovat. Dostanou špinavou práci a oni ji bez keců udělají, protože nemají odvahu odmítnout. Chcete aby takhle dopadlo i vaše dítě?

Proto je třeba, aby se s dětmi jednalo plnoprávně. Aby se vyslechly jejich názory, myšlenky - i když se vám budou občas zdát nepodstatné. Dítě to tak nevnímá - ono, stejně jako vy, říká jen to, co je pro něj důležité. Zvažte tu informaci a zkuste ji začít praktikovat i při spolupráci s "těmi malými".

Moc vám děkuji za přečtení tohohle článku a pevně doufám, že vás nenechal chladným. Přeji vám mnoho úspěchů při budování vztahů s dětmi okolo vás. Děkuji taky za každý komentář, reakci či sdílení. Jsem vám za to moc vděčný.